Je to už hodně dlouho, když jsem se dívala se svým synem na pohádku. Pohádka to byla O ošklivém káčátku. Synovi jsem musela vysvětlit, že vlastně to káčátko, o kterém všichni říkali, že je ošklivé, tak vlastně ve skutečnosti ošklivé není, je opravdu krásné. Synovi jsem také musela vysvětlit, že jednoznačně krása není jenom o tom, jak člověk vypadá a že opravdu je nevhodné, aby někdo někomu říkal, že je ošklivý anebo že není krásný. Byla jsem ráda, že synovi se také pohádka O ošklivém káčátku líbila. Také mě velice dojalo, že mu u toho ukápla slzička štěstí. Nakonec to bylo tak, že z ošklivého káčátka vyrostla krásná labuť.
Tohle se mému synovi také moc líbilo. Syn ani netušil, jaké je vlastně tahle pohádka krásná. Navíc mě potěšilo, že vlastně tahle pohádka také dokáže někoho naučit respektu a také toleranci a také tomu, že nikdo se nemá někomu smát za to, jak vypadá. Jednoznačně žádný člověk anebo žádné zvíře si nevybere, jak bude v dospělosti vypadat. Samozřejmě, že potom záleží na tom, jak člověk žije, jaký má životní styl a podobně. Proto jsem si řekla, že nejlepší je, když lidé budou mít k sobě respekt. Krása jednoznačně nejde definovat a krása jednoznačně není pevně daná, a to platí i u zvířat. Jak u člověka, tak i u zvířat a u všeho živého.
I rostliny mají svou krásu, a proto jsem ráda, že jsou takové pohádky, jako je například pohádka O ošklivém káčátku. Myslím si, že by nebylo na škodu, kdyby si ho třeba člověk pustil vždy, když si bude myslet, že s ním není něco v pořádku. Také je skvělé, kdyby člověk měl zdravé sebevědomí, opravdu je tohle potřeba. Člověk by se neměl podceňovat ani přeceňovat. Zkuste se podívat také na nějakou krásnou pohádku, která vás utvrdí v tom, že svět je krásný. Když se budete cítit v pohodě a když také budete myslet na ostatní, tak zjistíte, že krása není všechno a pohádka je toho také důkazem.